Search

SLOVENSKO V SEDLE - 3000km za 12 dní

Updated: Jan 14, 2019

Dnešní doba je strašně rychlá. Když něco neuděláte hned, později je už pozdě. Hodně práce, velká konkurence, hodně managerů, málo řemeslníků. Složenky, hypotéky, půjčky na auta, benzín, pojistky, bla bla bla...Než odjedete na dovolenou, musíte udělat hodně práce a také na vás hodně práce čeká po vašem návratu. Ve finále toho uděláte ještě víc, než kdybyste na žádnou dovolenou nejeli. Nejhorší případ je, pracovat na dovolený. Tohle je šílené. Nemyslíte? Je na čase, vrátit se o kus zpět a zpomalit. Strašně rád přemýšlím nad dobou, kdy cowboys sedli do sedla svého věrného koně a vyrazili napříč prérií. Jaké to asi bylo. Kdo mě zná, tak ví, že často nekončim jen u myšlenky. Takže jsem si několik let zpět na cowboye začal hrát. Jen jsem věrného koně vyměnil za starou motorku.



NA MOTORCE SMS NEVYŘÍDÍŠ

Nenám moc způsobů, jak se dostat z denního uspěchaného života. Jeden zaručený způsob je moje motorka. Jak rád říkám: na motorce telefón nezvedneš a sms nevyřídíš. Proto jsem se v létě 2018 zabalil a vyrazil s kámošema na dvanáctidenní trip po slovenské přírodě. Neměli jsme booknuté žádně penziony, ani přesný plán. Jen jsme si chtěli odpočinout, nasát svobodu a vidět co nejvíc z krásného Slovenska. Takže jsme na motoroku naházeli stany, spacáky, trencle, ponožky a vyrazili napříč dobrodružství z Prahy do Prahy.



JEDEN PLÁN JSME PŘECI JEN MĚLI

Když jsem přemýšlel co na Slovensku vidět a co nevidět, řekl jsem si, že bych rád navštívil romskou osadu. Chtěl jsem vědět jak žijí, jak se mají a jak fungují. Takže jsme na naší cestě hledali osadu, která by byla vhodná pro naší návštěvu. První zkušenost s romskou osadou nebyla moc dobrá. Jeli jsme se podívat na Spišský hrad a nevěděli jsme, že naše cesta vede přesně kolem osad. No co vám mám povídat. Místní děcka se baví tím, že hážou kamení na všechno co se hejbe, takže i po motorkářích...paráda. Pár budříků jsme schytali a to nám ukázalo, že zastavovat rozhodně nebudeme. Takže jsme podřadili, vzali za to a rychle zmizeli směrem k hradu. Štěstí se na nás obrátilo až při zpáteční ceste. Kousek před Popradem je malá osada Jánovce. Pro mě, jako pro kameramana, byla nádherná. Věřím, že dost lidí řekne, že to je šílené. Zastavili jsme u krajnice a já se šel zeptat dvou starších romů, jestli nás vezmou do osady. Byla to místní hlídka, která hlídá občany osady, aby nedělali problémy. Pánové byli v pohodě a domluvili jsme se, že nás další den v 10 ráno do osady vezmou. Když jsme přijeli druhý den do osady, už o nás téměř všichni věděli a seběhli se kolem nás. Bylo to krásné přijetí. Místní děcka jsme vozili na motorkách a s hlavním šéfíkem jsme udělali rozhovor. Ta atmosféra byla neuvěřitelně silná. Našel jsem tam to, co jsem hledal, aniž bych věděl, že to hledám. Volnost, radost a štěstí. Vesnici jsem nafotil, fotky na vlastní náklady vytisknul a přes místní obecní úřad jsem jim fotky poslal. Děkuju za tu zkušenost.



3000 KILOMETRŮ ZA 12 DNÍ

Projeli jsme celé Slovensko. Tím, že jsme neměli plán, řídili jsme se jen podle počasí. Byli jsme ve Vysokých Tatrách, kde se mi splnil sen. Viděl jsem divokého vlka, který nám přeběhl přes cestu. Kempovali jsme ve Slovenském krasu, dojeli jsme do nejvýchodnější obce Slovenska do Nové Sedlice, navštívili jsme Nízké Tarty, byli jsme na polských, maďarských a ukrajinských hranicích, jedli jsme výborné jídlo, spali na nejhezčích místech, potkali fajn lidi, zažili jsme hodně srandy, strašně jsme zmokli a mega jsme si to užili. Už se těšim na další cestu.


Na cestu jsme se vybavili v klasickwheels.cz

© Radek Karko 2020 / All Rights Reserved